Hody 2020

akce

Léto? Hody! Přirozeně.

Co jsou hody? Krkavci a jejich přátelé se slétnou na dříve, či zpravidla později určeném místě, aby si užili pohodu a vybranou společnost. A tak se stalo i tento rok.

Letos se lokace, kde měla tato velkolepost proběhnout, vyjasnila dřív než obvykle a vytasil se s ní jeden z rekrutů. A tak byla série hodů konajících se na chatě u Zbyňka, či Ragnara/Ragmona přerušena „Královskou“ nabídkou na Hody u penzionu. Bylo to luxusní po všech směrech, ale nepředbíhejme – chata ani pro tentokrát nehrála zanedbatelnou roli.

Přestože hodovní penzion byl zamluven až od soboty, banda nedočkavců vyrazila vstříc dobrodružství již v pátek. Tento večer pohostinství a místo pro stany nabídli rodiče Madly. K nemalé smůle příchozích Krkavců jim zbyly dva talíře řízků z předešlého dne, ale šermíři se neváhali obětovat ve prospěch dobré věci a zbavili svět přebytečných šniclů. Protože venku celou noc pršelo, zůstali Krkavci pod střechou chaty a až do silně popůlnočních hodin rozebírali všechna možná i nemožná témata, smáli se Odolovým vtipům a zaplňovali zbylé místo v žaludcích vybranými sýry a burčákem.

Po raním (ehm, ehm… dopoledním) přesunu na penzion se společnost o pár aut rozrostla. Párty vol. 2 mohla začít. Jako první bylo na programu obligátní stavění stanů, (nového, krásného a velkého) přístřechu a sestavováním nábytku. Po překvapivě rychle zdolaném úkolu jsme se pustili do vaření a hodování v pravém slova smyslu. Díky Janě (hlavní kuchmistrini) za výtečnou polévku a kaši, Mikovi (hlavnímu „masérovi“) za peposo a Mormegilovi (hlavnímu „dezertérovi“) za delikatesní koblížky.

A pak se už tančilo, zpívalo a pilo. Kdo zná Krkavce, bude překvapen tím, že předchozí věta není nadsázkou. Skutečně se i tančilo a zpívalo! Taky pověstné hry nebyly vynechány. Navrch se i fotilo a koupalo, ale pojďme hezky popořadě. Ne zcela milou společnost nám po celou dobu dělaly vosy, které poctily mnohý korbel svou přítomností. K jejich smůle jich v korbelech zůstalo opravdu hodně, stále to však nezmenšilo počet vos poletujících všude kolem.

Jakmile se naskytla příležitost, stali se z nás válečníci. Několikero dek na sluníčku nenabízelo jinou možnost než se válet. V epsilonovém okolí oběda proběhly zhruba čtyři různé deskovky a odpoledne jsme se, podle dohody s majitelem, proměnili ve fotomodely. Šlo nám to přesně tak, jak byste čekali. Nevím, jak by se k fotkám vyjádřil fotograf, ale my jsme si focení moc užili a fotky jsou veskrze unikátní.

Než padl večer, připlížil se Doktor s repráčkem. Balfolk (a další historické tance z různých částí světa) našel hned několikero zájemců. Dokonce i Odol se nechal na chvíli strhnout k nevídaným tanečním výkonům. Později dokonce vynalezl akrobatický prvek zvaný „medvěd na pojízdném špalku“.

Legendy nelžou, zpívalo se. Zpívalo se hojně, zpívalo se bez doprovodu a zpívalo se pro radost. Nedalecí sousedé se jistě ještě mnohokrát v noci probudí zpocení se vzpomínkou na ty žoviální lidi v kostýmech.

S příchodem půlnoci nastal čas na realizaci operace „Bazén“. Bez legrace. Penzion disponoval bazénem, který přímo lákal k půlnoční koupeli. Někteří měli plavky, někteří spodní prádlo. Někteří svou účastí překvapili – byli ostřejší, než by se dalo čekat. Po koupeli byla aktérům zima a tak resuscitovali již dávno mrtvý oheň aby si prohřáli všechny své promrzlé údy. Vypráví se, že kolem ohně probíhaly rozsáhlé debaty, které časem udolala únava z předchozího večera.

Ráno už jen probuzení (ta nejtěžší část), snídaně, úklid a evakuace tam, odkud jsme přišli. Vše proběhlo, jak mělo, penzion zůstal stát a všichni odjížděli plni nejen jídla, ale i veskrze pozitivních pocitů. Inu bylo to fajn.

Můžete si prohlédnout fotogalerii na Rajčeti.

Předchozí příspěvek