«

»

Čvc 04

Žižkovi po boku – bitva o Brod

Na konci června se Krkavčí kompanie vypravila bojovat ke Zbořenému Kostelci. Letos jsme si udělali radost a podařilo se nám udržet ležení v co nejvíce dobovém duchu. I vnitřky stanů zaznamenaly vylepšení v podobě zmizelých plastových podlážek a spacáků. V táboře i na bojišti nás pak doprovázelo několik přátel skupiny a bývalých členů a celá akce tak byla družnější a příjemnější.


Na místo jsme dorazili v pátek v podvečer a byli jsme potěšeni, že ani letos nebyl problém s místem na náš tábor. Možná bylo místa až moc, zdá se, že na letošní ročník se vypravilo o něco méně šermířů, než jsme byli zvyklí z let minulých. Ale naštěstí ne o mnoho a tak byly i tábor i bitva pěkné. Ale nepředbíhejme.

K našemu ležení se připojili i Honza a Axík z Heraldicu a také Argel, Octopus, Gandalv, Lenka a Gwindol. A také náčelníkův pes – Pan Pedant. Tvar tábora ozkoušený na Libušíně, kdy stany nejsou v řadě, ale spolu s přístřeškem tvoří spíše čtverec, se opět osvědčil a především přístřešek a stůl s lavicemi nás podržely ve chvílích, kdy do tábora přišel nakouknout i déšť.

Většina víkendu však byla počasím příznivá, na bitvu dokonce začalo pařit i slunce, což v kombinaci s tím, že jsme na bojiště nastoupili o tři čtvrtě hodiny dříve, než bylo třeba, mělo potenciál být nepříjemné. Ale poučili jsme se z předloňska a včas zbroje odložili a na bitvu jsme si počkali v klidu a s dostatkem vody ke svlažení úst. Koneckonců po bitvě, když jsme se šli osvěžit do Sázavy, jsme byli za teplé počasí ještě rádi.

V bitvě jsme nastoupili na straně husitů a boj se odehrával postupně na čtyřech bojištích. Všechny střety však spojovala postava našeho nepřítele – pana Petra ze Šternberka. Postupně jsme ho čtyřikrát porazili a v poslední z bitev se jej podařilo i zabít. První boj byl klasickým střetem v poli, další dva jsme pak bránili vozovou hradbu. Boj na hradbě byl zajímavý, trochu to ale kazil fakt, že proti nám stáli vždy ti samí lidé se stejnou taktikou, tedy po chvíli přestal přinášet nové podněty. Naštěstí jsme pak opět vyrazili do pole. Na vozové hradbě jsme navíc měli tu čest bojovat po boku Jana Žižky z Trocnova, který stál uprostřed našeho šiku.

Po bitvě následovalo již zmiňované koupání, líné odpoledne a nakonec večer strávený s medovinou a kytarami. Zvukem kytar bylo přilákáno i několik dalších hostů, kteří neváhali a také několik písní sami zahráli. Večer nás také zastihl déšť, který sice večer nepřekazil, zato však důkladně navlhčil stany. Nicméně se po krátké logistické poradě podařilo stany rozdistribuovat tak, abychom je zvládli usušit i v pražských bytech a tedy vše dobře dopadlo.

A když jsme u toho „dobře dopadlo“… v sobotu v podvečer táborem procházeli policisté a řeku brázdili hasiči a záchranáři. Jakýsi vodák se šel koupat a už se nevrátil ke svojí skupině. Naštěstí jsme se za pár dní dočetli, že ačkoli byl opilý, tak se neutopil, nýbrž „jen“ odešel pěšky v plavkách do 12 kilometrů vzdáleného Benešova, kde se usadil v hospodě a kolem půlnoci se sám nahlásil na policii s tím, že se ztratil.

Konec dobrý, všechno dobré!

PS: Fotky z akce jsou v naší galerii.

Permanent link to this article: https://krkavci.cz/wordpress/?p=1272

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *