Libušín 2025

Málokdy se stane, že se proti Krkavcům všechno spikne. Déšť, bahno, zima, a co je nejhorší, vikingové. Ale to bychom nebyli my, kdybychom se těchto hrůz zalekli! A tak jsme se letos znovu ukázali na Libušíně, abychom to tam řádně vyzdobili, a ještě řádněji se předvedli v bitvě, která se konala opravdu ve velkém.

Na louku u Libušína jsme dorazili celí nedočkaví už ve čtvrtek, abychom si náramně užili tamní slunečné počasí a nakradli si to nejlepší seno a dříví. Měli jsme tak dost času na to si připravit naše nejnovější hračky. V první řadě kuši, kterou jsme si jaksepatří vylepšili a jen díky zručným rukám našich kušníků si nevystřelili oči. Pak jsme si také vyzkoušeli nové recepty, které byly ve skutečnosti starší než naše babičky a které se tak vyvedly, až jsme se rozhodli, že do současné kuchyně vrátíme kombinaci maso-sladké. A v neposlední řadě jsme si ozkoušeli naše nováčky, kteří se s vervou pustili do táborových i branných povinností. S nimi po boku nás nepotopil ani ten déšť, který se nás pokoušel zdolat.

A co teprve sobotní bitva? To byla teprve podívaná! Ale ještě předtím jsme se zúčastnili jiného divadla, když Ibalgin a Karel hrdě reprezentovali naši skupinu ve vikingské hře zvané Knattleikr. Vyzbrojeni pálkami a ochuzeni o košile stanuli každý z nich v jiném ze dvou týmů, čímž Krkavcům zajistili vítězství! S vikingy jsme se potkali i přímo na bitevním poli, kde to byl učiněný historický mišmaš. Křižáci, husiti, seveřané a dokonce i několik asijských válečníků se potkalo na svahu kopce u Libušína. Samozřejmě jsme tak nemohli chybět. Naopak! Stáli jsme v první linii a drželi si barbary od těla našimi sudlicemi a štíty, zatímco naši zdatní kušníci z nich dělali jehelníčky. Nikdo nezůstal zklamaný… ani bez modřin.

foto: Daniel Vávra

Domů jsme se vrátili špinaví, smrdící kouřem a prochladlí, ale zato veselí a s pořádnou dávkou historek k vyprávění. Ostatně jako z každého našeho výletu.

Naše fotky si můžete prohlédnout na Rajčeti.