Jednoho říjnového podvečera jsme dotáhli s žoldnéřskou skupinou Krkavci k rozbořenému hradišti Pasovary. K rozložení tábora jsme si strategicky vybrali vstup do sklepení. Část skupiny upřednostnila k přespání sucho, ale prašno ve sklepení, zbytek si přichystal spaní v přinesených stanech. Rozdělily se zásoby jídla i noční hlídky, a pak následovala družná zábava kolem ohně. Sdílely se historky z dřívějších tažení a noví členové vyprávěli, co je ke skupině přivedlo.

Noční spánek byl hojně přerušován návštěvami hladových vesničanů, od kterých jsme se dozvěděli o místním hamižném baronovi a nedostatcích jídla v kraji. Navzdory důkladnému vyslýchání jsme nezjistili, že by je do nočního lesa přivedlo něco jiného než hlad.

Druhý den po krátkém bojovém cvičení vyrazila skupina dál, plně naložená včetně stanů a tyčí. Cestou jsme potkali velvyslance barona, který nám nabídl úkol se slibem až podezřele dobré odměny. Za měšec plný drahokamů a k tomu jídlo pro skupinu na celou zimu jsme měli přepadnout zásobovací stanici loupeživé skupiny, se kterou baron bojoval. Obezřetně jsme souhlasili s tím, že obhlédneme situaci a uvidíme, na kterou stranu se přidáme.

Cestou jsme potkali další ukázky neutěšené situace v kraji: dva zamordované vesničany i skupinu hladových loupežníků s kušemi. Mírně zdecimováni loupežníky jsme se pak přiblížili k domnělé zásobovací stanici. Tam jsme zjistili, že místo bohatých zásob je tam chudý tábor odboje proti baronovi a že nám baron lhal. Rozhodli jsme se tedy místo toho přepadnout tábor barona. Zkusili jsme nejdřív odvést pozornost posádky nabídkou společnosti něžného pohlaví (včetně převlečeného bratra Kárla). I když lest neuspěla, byla posádka nakonec přemožena a Krkavci vyhráli. Na závěr jsme společně oslavili úspěšnou akci i se všemi, kteří hráli ostatní postavy.


Autorka textu: Verča