Už při návštěvě skladu vybavení pro táborové ležení samy stany, stoly a polní kuchyně přímo volaly: "Už chceme ven, do přírody, na vzduch, na sluníčko!" Přání se jim splnilo vrchovatě - na Sudoměři nám aprílové počasí dopřálo příjemnou rozmanitost.
Krkavčí účast byla pestrá - od roztomilých práčat až po prošedivělé zkušené veterány. Zatímco většina srdnatě přečkala noc ve stanu na autentickém místě bitvy u břehu rybníka Škaredý, Chris a Lenislava ten večer pomáhali dojednávat na kestřanské tvrzi další spolupráci v rámci šermířské komunity a asi trochu i s místním vínem. Svou premiéru na akci zažil novic Petr z Ibalginu, který se ve všem nadmíru osvědčil, když se nebál ani večerní bujaré zábavy s Krkavci (a posléze už skoro s každým), ani šiků nepřátel v bitvě druhého dne. Ten večer, vzpomíná-li si autor tohoto textu dobře, se část členstva zúčasnila i velmi netradiční (byť historicky doložené) podoby středověké mše pořádané (nyní již spřátelenou) opodál tábořící jednotkou!
Do bitvy samotné se Krkavci vypravili (jak se na počáteční fázi husitského válečnitví sluší) spíše v lehčím, až prostším odění a s odpovídající výbavou - kuše, cep, a svou premiéru měl možná po celých 603 letech i echt strašný bojový kropáč, už zdálky obdivovaný diváky a oprávněně obávaný protivníky. Samotná bitva byla tentokrát velmi dobře zorganizována (Žižka, že... .-), a zatímco v loňské podívané zely při útoku pánů vozy malinko nehistoricky prázdnotou, tentokrát byla vozová hradba obsazena do posledního místa. Není divu, že se o ni jak železná jízda, tak panská pěchota útočící ve velkém počtu v celé útočné linii natřikrát rozbila jako míšeňský porcelán.
Už od sobotního dopoledne se ležením díky Lenislavě a Madle linula vůně vařící se středověké pochoutky v hrnci, a náladu příjemně zpestřovala Verča hraním na píšťalu. Letošní Sudoměř byla jako začátek sezóny 2023 tak pro Krkavce zase v něčem trochu jiná, jinak zajímavá.
Můžete si prohlédnout fotogalerii na našem Rajčeti.