Válka a vojenství v době Jana Žižky 2026
Jestli se o Krkavcích nedá něco říct, tak to, že jsou z cukru. To jsme ukázali na louce u Trocnova, jen pár kroků od rodiště slavného i zatracovaného husitského vojevůdce Jana Žižky. První část našeho hejna přijela na louku už ve čtvrtek, aby se zahnízdila na těch nejlepších místech. A do toho jim začalo pršet. Jenže my si z hustého deště nic neděláme, a i v té nejsilnější průtrži mračen jsme si našli čas, abychom pomohli dalším se stavbou jejich stanů.
Trocnov je velká akce, která trvá čtyři dny. V tak dlouhém čase jsme se nakonec hezkého počasí dočkali, a nejen jeho. V pátek už totiž přijížděli další členové naší velké kompanie, společně s jejich ratolestmi i jejich koňmi, až jsme se mohli směle zařadit mezi největší skupiny v celém táboře. Ještě před pár lety jsme měli co dělat, abychom zaplnili dva stany, teď už ale na louce svítilo hned sedm našich stanů a stejně jsme se skoro nevešli!
Kvantita ale u nás v žádném případě nenahradila kvalitu. Dokonce i naši nováčci se vybičovali a i když jsou mezi Krkavci jen chvilku, přivezli si s sebou nádherné oblečení i zbroj, za kterou by se nemuseli stydět ani veteráni.
A při tom všem jsme si ještě našli čas na spoustu dalších aktivit, které letošní Trocnov nabízel. Přednášek i workshopů bylo požehnaně, čehož jsme samozřejmě využili. Domů jsme si tak odváželi i nové košíky a ošatky, které naše šikovné členky stihly uplést zcela od základů.
foto: Tomáš Chlup
Stejně jako každý rok jsme také předvedli, co umí naši jezdci, naši koně i naši pěšáci. A že to je dlouhý seznam. Srážení hlávek zelí ze sloupků byl jen začátek. Divákům se tajil dech, když viděli naši jízdu rozrážet řadu pěšáků, kteří jen tak tak na poslední chvíli dokázali před jejich kopyty uskočit. Tedy až na jednoho opozdilce, který byl tak odvážný, že se nechal koňskou formací přejet. Ale nebojte, žije a obešlo se to téměr bez zranění. Letos jsme navíc měli v programu novinku: Jezdci dostali do rukou dřevce jako na opravdovém rytířském turnaji, které si nakonec o svoje štíty navzájem zlomili. I když nikdo z nich ze sedla nespadl, byla to podívaná jako pro šlechtu.
No a co zlatý hřeb celého Trocnova? Co bitva? Tam jsme se také zablýskli, a to nejen kvůli tomu, že slunce pálilo do našich naleštěných přileb. Jak vojáci, tak koně předvedli tak skvostný výkon, že si ho pochvalovali diváci i organizátoři. Však také bylo co obdivovat. A také ještě bude, protože Krkavci ani zdaleka nehodlají usnout na vavřínech!
Autor textu: Kuba
Autor náhledové fotky: Tomáš Chlup
