Teodorr

Ke Krkavcům se vůbec nehodím.

Jsem totiž přesný opak ostatních členů skupiny – starý, ošklivý, opotřebovaný, odrbaný veterán mnoha životních bitev; navíc takřka analfabet v oblasti IT.

Krkavci jsou ale tolerantní lidé a moji jinakost mi zatím trpí.

Na pračlověky, indiány, kovboje, partyzány, mušketýry, piráty apod si už moc nehraju (no, dobře, někdy teda taky).

Ale nedám pokoj, dokud si pořádně nezažiju život husitského (anebo katolického – podle nálady nebo podle scénáře akce) bojovníka jak v bitvě, tak v dobovém táboře. Mistře Vávro, to jste mi neměl dělat – tu Vaši trilogii mám pod kůží hodně hluboko!

Z uvedeného je jasné, že u Krkavců se věnuju historické části. Baví mě zkoušet si dobové odění, zbroj, zbraně v bitvách, ale i stravu, nářadí a další věci táborového a všedního života středověkého člověka a vojáka. Baví mě si o tom číst, a občas něco z toho i vyrobit.

Mám rád vůni sena, dřeva, železa, ohně, černého střelného prachu a medoviny.

Krkavci pro to všechno dávají prostor. Díky!