Hody 2026
Bitevní pole pomalu utichají a tak nastal čas zažehnout společný oheň. Krkavčí hody nebyly o nácviku formací, o boji, ani o vítězství. Šlo o čistý teambuilding bez spěchu a stresu – potkat se u jednoho stolu, doplnit síly, probrat zážitky z uplynulé sezóny a celkově si užít společně strávené chvíle.
Tento rok se velká část naší skupiny sešla na statku v Jiřeticích. Začali jsme stavbou tábora, a protože každý z nás přiložil ruku k dílu, naše zázemí bylo hotové co nevidět. Pak už jen navléct historické kostýmy a zábava mohla začít. Večer patřil zajímavým hovorům, deskovým hrám, spoustě jídla a kvalitního pití. Povel „do zbraně!“, který velí ujmout se nejbližšího poháru, zněl vskutku poměrně často.
Někteří z nás si také velmi rádi hrají s ohněm - doslova a dopísmene. Takže nás během pátečního večera čakala i malá soukromá fireshow. Je tedy vidět, že o zábavu bylo zkrátka dobře postaráno a my tak zůstali bdělí až do brzkých ranních hodin.
Naše ponocování mělo za následek velmi pomalé a ospalé ráno. Ale co? Nečekala nás žádná bitva a menší spánkový deficit je férovou daní za kvalitně strávený čas. Jakmile jsme se dali dohromady, rozběhl se uvolněný sobotní program. Část z nás opět zasedla k deskovým a karetním hrám, jiní pozorovali ukázku tkaní karetek. A jelikož je naše společnost opravdu neodolatelná, připojilo se k nám také poměrně velké množství vos, takže se někteří z nás zabavili stavbou vosích pastí. Oběd pro nás tentokrát obstarali Kubo s Mili - spolu s ostatními kráječi a loupači pro nás připravili naprosto exkluzivní guláš.
V neděli ráno už nezbývalo než se pustit do balení. Hody byly pro naši skupinu skvělou tečkou za celou bitevní sezónou. Dobili jsme baterky, pořádně se nasmáli a teď už se můžeme pomalu těšit na to, co nás čeká v té další.
Autorka textu: Kája
