Takovou významnou akci, jako byla rekonstrukce bitvy u Hořic u příležitosti jejího šestistého výročí, si nemohli Krkavci nechat ujít. Akci zorganizovala družina Diviše Bořka z Miletínka a odvedla naprosto skvělou práci. Dokonce i počasí objednali perfektní – zatímco odpolední horké slunce nechalo bojovníky ve zbrojích řádně se zapotit, chladné večery a noci motivovaly k udržení sounáležitosti členů intenzívním tulením ve stanech. Na sobotní noc byla tedy přijata radikální opatření pro přirozené vyhřívání stanů v podobě lahodného oběda sestávajícího z pravé, a hlavně historicky doložené kombinace hrachové kaše, restované cibule, uzeného a piva.

Mezinárodní charakter akce podtrhla účast jednotek z Francie, Moravy, Slezska, Německa i z Polska. Posledně jmenovaní (kromě toho, že do bitvy přispěli zajímavou zbrojí i zbraněmi) obzvlášť způsobili radost některým našim členům, kteří se u jejich stánku dovybavili opravdu pěknými tašvicemi a jinými doplňky.

Bitvy byly ten víkend dvě. Jedna noční v pátek, kde naši střelci z kuší vypouštěli na dobývanou nepřátelskou tvrz zápalné šipky, a rekonstrukce samotné bitvy o vrch Gothard v sobotu odpoledne. Té se za Krkavce zúčastnil nebývale vysoký počet bojovníků, počítáme-li do toho i nově zřízenou krkavčí expozituru z dalekého východu v podobě (jen dočasně?) asimilované jednotky z Brna :-).

Ke slovu se dostaly opět naše kuše, sudlice, cep i hákovnice. Ani tentokrát se našim borcům nepodařilo odnést si řádnou památku na boj v podobě mužné jizvy, i když si o to někteří trochu koledovali (dobře míněné rady jako „mladej, nelez v té lehké zbroji do první řady!“ zůstaly nevyslyšeny). Možná to ale mělo souvislost s těžkou dělostřelbou zajištěnou našimi francouzskými kolegy.

Jako třešnička na dortu pak posloužila nedělní návštěva v místním malebném muzeu, a pak už jsme dostatečně zásobeni hořickými trubičkami vyrazili do svých domovů.

A co dál? No přece – vzhůru na Libušín!