Lipany 2026
Chytří lidé jistě ví, že bitva u Lipan znamenala konec husitských válek, ale to jen proto, že tam tenkrát nebyli Krkavci! Ti měli tak trochu zpoždění. Na bojiště, kde se před skoro šesti staletími uzavřela jedna kapitola českých dějin, jsme dorazili až v poslední květnový víkend. Sice jsme dorazili pozdě, ale zato ve velkém stylu. Světu jsme mohli poprvé ukázat náš úplně nový loukoťový stan, nad kterým se hrdě ve větru třepala vlajka s černým krkavcem. Naši válečníci tak mohli přespávat v pohodlí, jaké si doopravdy zaslouží.
Na bitevní pole jsme tak mohli přijít patřičně vyspalí, vystrojení i vyšňoření. Ale to by bylo předbíhání, protože jsme za sebou měli páteční noc v táboře obklopení fajn lidmi. Však jsme také patřičně nasávali tu nádhernou letní atmosféru… a nejen tu. Večer jsme si ukrátili mimo jiné i veselou hrou, ve které hrála hlavní roli tupá sekera, špičaté hřebíky a ostré pití.
Na samotnou bitvu došlo až v sobotu a opět jsme měli výsostné postavení zlodě-promiňte, zásobovacího oddílu. A i když nás dřívější majitelé vozíku se senem na konec dohnali a rozehnali, u vozové hradby jsme si na ně dychtivě počkali, připraveni na odvetu. S tyčovkami a štíty v rukou jsme odráželi jeden útok za druhým a kdyby někoho nenapadlo vozy rozpojit, nejspíš bychom i vyhráli.
Takhle se Krkavci zcela výjimečně ocitli na straně poražených. Ale byla to porážka se ctí a odvahou, a to jsou nakonec kvality, na kterých u nás skutečně záleží. A navíc jsme se u toho náramně bavili, stejně jako vždycky.
Autor textu: Kuba
