Sudoměř 2026
Když historie ožívá v rámci rekonstrukcí velkých bitev, Krkavci jsou obvykle v první linii, a proto naše kroky i letos vedly na jih k rybníkům Škaredý a Markovec na legendární bitvu u Sudoměře, kde jsme jakožto odvážní bojovníci změřili své síly s nepřátelskými vojsky.
V pátek v podvečer se většina z nás sešla v blízkosti památníku Jana Žižky z Trocnova, kde jsme postavili náš tábor. Naše následující aktivity se nesly v duchu večeře a lezavé zimy, která nás všechny stmelila u plápolajícího ohně a příjemné konverzace.
Odměnou za promrzlé nohy nám pak byla prosluněná sobota, tedy den konání bitvy. Ta byla zahájena akcí naší skvělé jízdy, která předvedla neohrožený průjezd ozbrojeným šikem a nájezdy na vozovou hradbu. Bylo vidět, že se toho naši jezdci opravdu nebojí, vojáci se pod jejich náporem doslova káceli jako podťatí. Ani krkavští pěšáci se ale nemají za co stydět! Vyleštili si výstroj, připravili zbraně a hrdě se postavili do předních linií, kde se utkali s čepelemi nepřátelského vojska. To bylo nakonec úspěšně poraženo a náš oddíl se ve zdraví vrátil zpět do tábora.
autor fotografie: Boris Moskovský
Nic z toho by však nemohlo proběhnout bez pevného zázemí, které nám všem poskytovala naše táborová kuchyně. Té toho času pevnou rukou vládly Madla s Léňou. Jejich jídla nám v průběhu víkendu poskytovala zahřátí nejen na duši, ale během mrazivých večerů také na zmrzlém těle. Poslední den jsme se probudili do deštivého rána, jasné znamení toho, že v nejlepším se má přestat. I přes veškerou únavu a nepřízeň počasí jsme však odjížděli s pozitivní náladou a množstvím příjemných zážitků.
